Jdi na obsah Jdi na menu
 


profil spolujezdce: Jan Škaloud

15. 1. 2008

1

Profil spolujezdce: Jan Škaloud

Mladoboleslavský Jan Škaloud (17. 3. 1985) patří v posledních sezónách mezi nejvytíženější spolujezdce v našich soutěžích a tak není divu, že již dosáhl několika významných úspěchů.

Obrazek

Rallyové začátky 

 „Můj otec Ivan Škaloud se v rallye pohybuje už více než patnáct let, ať už jako mechanik, spolujezdec a špion předních posádek či manažer. K soutěžím jsem proto neměl nikdy daleko. Paradoxně právě táta později moje vlastní začátky v rallye moc rád nepodporoval. Od malička mne sice vedl ke sportu, ale ten s motorismem neměl nic společného. Snad pouze úplně v začátcích jsem jezdil bikros, který v mých pěti, šesti letech tak trochu zaváněl motorismem, ovšem bez benzínu. V jednotlivých kategoriích se mi celkem dařilo a občas jsem byl i na bedně. Jenže bikros v té době začal upadat a tak moje sportovní aktivita byla nasměrována tak, že budu hrát hokej za Mladou Boleslav.

Obrazek

To se stalo prioritou pro celou rodinu. Prošel jsem všemi mládežnickými mužstvy Mladé Boleslavi, počínaje hokejovou přípravkou, chodil jsem do hokejové školy a hrál žákovskou ligu. Následovala dorostenecká liga a v sedmnácti letech jsem se stal hráčem juniorského ligového týmu Auto Škody Mladá Boleslav. Vinou několika vážnějších zranění a ve spojení s přípravou na maturitu ve škole se mi hokejová kariéra začala vzdalovat.

Obrazek

 Shodou náhod jsem se v té době, v roce 2003, na škole seznámil s Jakubem Jelínkem, synem Jiřího Jelínka, někdejšího jezdce a v současnosti technického komisaře. Ihned po získání řidičských průkazů jsme plánovali závodění. Já jsem si chtěl splnit dětský sen a alespoň jednou se svézt při soutěži. Protože nebyla jiná možnost jak bez licencí startovat, vyrazili jsme na soutěž tehdejšího ČMPR, kde ke startu stačil pouze řidičák. Vše začalo 17. dubna 2003 krátkým testem v Bělé pod Bezdězem, kam jsme přivezli Jelínkových rodinného soutěžního Favorita – "pohárovku". Starší pamětníci si jistě vzpomenou na soutěžní třídu Pohár Škoda v A5, předchůdce dnešního Fabia Cupu. Svezli jsme se pár kilometrů. Později jsem se dozvěděl, že to vše bylo jen proto, aby se zjistilo, jestli budu vůbec schopen číst rozpis. První soutěž jsme absolvovali 25.–26. dubna 2003 v Pacově jako předjezdci a jeli jsme na sériových gumách! Další soutěž ve Vlašimi 20. června 2003 jsme jeli už závodně a bylo z toho hned druhé místo v hojně obsazené třídě čtrnáctistovek. Ten rok jsme odjeli čtyři soutěže a navíc jsme dvakrát jeli jako předjezdci. Dokončili jsme pouze dva závody. Jednou na druhém a jednou na třetím místě ve třídě. Jednou jsme havarovali a jednou nám začalo hořet auto. Na konci roku jsme byli hodnoceni na druhém místě v anketě Objev roku 2003.

Obrazek

Byl to zvláštní rok. Zažili jsme spoustu legrace, vše bylo uvolněné a oba jsme si mysleli, jak jsme dobří a že máme před sebou jistou budoucnost. Pro mě to byly cenné zkušenosti a poznatky. Z odstupem doby však vidím, jak bylo vše amatérské.

 Další společná sezóna 2004 se však neuskutečnila. Jednalo se především o finance. Já chtěl závodit dál, ale nebylo s kým. Náhodou se však mému otci ozval Josef Dunovský, také bývalý jezdec (Dunovský – Kafka), který plánoval start v Prachaticích v rámci ČMPR pro svého syna Václava, ale neměl spolujezdce. Během několika dnů jsme se domluvili a odstartovali s Hondou Civic VTi. Měl to být jediný start, ale protože se nám podařilo vyhrát třídu SA2 do 1600 cm3, startovali jsme i v Prostějově, kde jsme také vyhráli. Zkusili jsme proto ještě poslední soutěž v Třebíči, která byla součástí MMČR. Opět jsme vyhráli a tato tři vítězství stačila k zisku titulu ve třídě SA2 v ČMPR 2004.

Obrazek

 O týden později mě kontaktoval David Tomek, kterého jsem znal také ze školy, jestli bychom spolu nezkusili amatérskou "erzetku" Chříč 30. října. 2004. Vozem byla Škoda Felicia Kit Car 1300 a to byla ohromná výzva. Navíc kita jsem vždycky obdivoval už také proto, že jsem z Mladé Boleslavi a navíc bydlím přímo naproti budově, kde sídlí Škoda Motorsport. Společná premiéra se zkomplikovala již na třetím kilometru první rychlostní zkoušky, kde jsme skončili na střeše ve vypuštěném rybníku. Pokračovali jsme bez zranění dál, soutěž dokončili, ale ztráta byla obrovská.

Obrazek

 Dále mě již čekala domluvená sezóna 2005 po boku Václava Dunovského v ČMPR. Pro tuto sezónu již musely být licence vydány na základě řidičáku, školení a lékařské prohlídky. Dařilo se nám a získali jsme podruhé titul absolutního vítěze ve třídě SA2 v ČMPR 2005. Ukončení spolupráce s Václavem Dunovským ale po neshodách nedopadlo nejlépe, což mne dodnes i částečně mrzí.

Obrazek

 Ten rok již David Tomek absolvoval rallyovou školu a začal se účastnit sprintového šampionátu. V začátcích startoval ještě s Richardem Nesvadbou, později mne opět kontaktoval, jestli bych s nim nejel další sprinty a na konci roku i dvě velké soutěže. Z první neúplné sezóny jsme s Davidem Tomkem na voze Škoda Felicia Kit Car 1600 získali celkově třetí místo v Junior 2000 ve sprintrallye. Tento rok 2005 jsem od dubna do prosince odjel šestnáct soutěží!

Obrazek

 Pro rok 2006 jsem se domluvil na pravidelných startech již jen s Davidem Tomkem. Absolvovali jsme kompletní MMČR a podařilo se nám získat titul ve třídě A6. Navíc jsme odjeli vybrané závody sprintrally a zúčastnili se Rally du Condroz v Belgii. Již po skončení sezóny mého otce kontaktoval pan Riečica, majitel týmu R-GLASS Slovakia, jestli bych neměl zájem odjet Mikulás rally Veszprém v Maďarsku s Michalem Riečicou se Subaru Impreza WRX STi spec. C.

Obrazek

Devatenáctiletý Michal Riečica je v současnosti asi nejmladší jezdec na Slovensku s obrovským talentem. Nabídku jsem rád přijal. Soutěž jsme dokončili na druhém místě absolutního pořadí a bylo to pro mne velmi příjemné zakončení sezóny 2006. Na slavnostním vyhlášení a předávání pohárů nám osobně blahopřála italská posádka Gianluigi Galli – Giovanni Bernacchini. Nedlouho po této soutěži však přišel konec spolupráce s Davidem Tomkem, se kterým jsme se nedomluvili na dalších startech.“

Obrazek


Názor na rallye 

„Názor na rallye mám jen kladný. Byl to můj sen, ten jsem si splnil a dokonce u toho i zůstal. Dnes je to můj velký koníček a myslím, že celoživotní láska. Je to sice náročný, ale velmi krásný sport, který však stojí spoustu financí a opravdu hodně času. Jak se bude soutěžní scéna dál vyvíjet, si netroufám tvrdit. Myslím si však, že lepší už to být nemůže. Proto jen doufám, že vše dobře dopadne, rallye zůstane populární a udrží si své místo.“

Učitelé a rádci 

„V začátcích mi pomohl táta i když mému zájmu o rallye příliš nefandil a moc si přál, abych zůstal u hokeje. Samozřejmě mi však před první soutěží pomohl a pomáhá dodnes. Ukázal mi něco z rozpisu, hlavně mě však naučil počítat časy, zacházet s jízdním výkazem, itinerářem a upozornil mě na vše, co mě jako spolujezdce čeká. Na to určitě nikdy nezapomenu. Dodnes mě na všech závodech podporuje. Později mi hodně věcí, především co se týče rozpisu, ukázal Jan Raichl, se kterým táta jezdil. Měl jsem také příležitost absolvovat s Janem Raichlem Rally Bohemia 2004 jako špion pozdějších vítězů, posádky Kopecký – Schovánek. To byla pro mě ohromná čest a velká škola. Velkým vzorem a pojmem pro mě byl a je Miloš Hůlka. S tátou jsou velcí kamarádi a když potřebuji poradit, mám tu možnost kdykoliv přijít právě za ním. Na jeho drahocenné rady a poznatky, které mi poskytnul a stále poskytuje nezapomenu a stále se jich držím. Miloš Hůlka je velká osobnost.

Obrazek

Touto cestou si dovolím rádcům a učitelům poděkovat za ohromnou pomoc. Dalším učitelem a rádcem je každá další odjetá soutěž a všichni, se kterými jsem se v rallye setkal. Mojí snahou je vždy pochytit a získat od ostatních maximum informací, později si to vyhodnotit a usoudit, jestli je to dobré, nebo naopak špatné.“

Obrazek


Čas a finance 

„Volného času kolem soutěží je málo. Je ho potřeba hodně moc ke kvalitní přípravě, ale i k osobnímu či profesionálnímu životu. Skloubit vše dohromady není jednoduché, ale zase to není neřešitelný problém, jestliže se chce závodit.“

Konkurence ve třídě 

„Konkurence ve třídě A6 byla v roce 2006 kvalitní. Zejména Antonín Tlusťák byl se svým saxem za normálních podmínek nepřekonatelný. Pořadím ze začátku sezóny na zimních soutěžích zamíchal i skvěle jedoucí Ital Diego Gonzo. V celkovém hodnocení však rozhodovala spolehlivost vozů a samotných jezdců, která se nakonec přiklonila v náš prospěch.“

Soutěžní auta 

„Prvním soutěžním autem byla Škoda Favorit, něco mezi enkem a áčkem. Tehdy to byl do soutěžních začátků skvělý vůz na seznámení. Ve druhé sezóně jsem usedal do vozu Honda Civic Vti. Oproti favoritu to byl ohromný výkonový skok a byl jsem rád za každé svezení. Později jsem na konci sezóny okusil Škodu Felicia Kit Car 1.3 a to bylo oproti hondě jako nebe a dudy. Nejenom že se jednalo o áčko, ale navíc to byl kit car! Třetí sezónu jsem střídal Hondu a Škodu Felicii Kit Car 1.6. Bylo zajímavé jet jeden týden enkem a druhý týden čistokrevným áčkem. Čtvrtou, tedy uplynulou sezónu, jsem absolvoval v kitu 1.6 a na konci roku jsem dostal příležitost vyzkoušet Subaru Impreza WRX STi spec. C. Navíc na šotolině, což bylo další nebe a dudy. Šotolina je krásná. Již jako malý kluk jsem měl díky tátovi možnost svézt se v soutěžním autě. Napřed to byl čistokrevný favorit skupiny A, dále úzká áčková felicie, později octávie či Mitsubishi Lancer EVO VII. Již jako aktivní spolujezdec jsem si vyzkoušel sice nesoutěžně, ale přece jen, vyzkoušel i další vozy, jako Ford Fiesta ST 1.6, Honda Civic Type-R nebo dokonce Škoda Octavia WRC EVO III.“

Obrazek

Zajímavé zážitky 

„Zajímavých zážitků ze soutěží je nepřeberné množství. Za připomenutí určitě stojí první start s Davidem Tomkem ve Felicii Kit Car. Na první erzetě jsem asi na třetím kilometru četl zatáčku s popiskem, že klouže. Šli jsme přes boudu do vypuštěného rybníka a zůstali na střeše. Na otázku Davida, jestli jsem OK, jsem odpověděl – hlavně že říkám, KLOUŽE!“

Blízká budoucnost 

„Konkrétní plány na letošní rok nejsou zcela jasné. Doufám ale, že moje další účinkování v rallye na sedadle spolujezdce bude minimálně ve stejné kvalitě a kvantitě, jako byla ta uplynulá sezóna.“

Vzdálená budoucnost 

„Tak to je určitě ještě moc daleko. Člověk nikdy neví, co se může přihodit zítra. V každém případě však budu vždy usilovat o každou soutěž, kilometr a vteřinu.“

Cíl a sen 

„Cílem je získat a následně vše přizpůsobit příležitosti, kvalitně závodit na co nejvyšší úrovni. Sen který se neuskutečnil, byla nabídka startu na Rally Bohemia 2005 po boku Vladimíra Bergera s vozem Škoda Octavia. Důvodem bylo i přes předchozí příslib vedení FASu, neudělení Mezinárodní licence na tuto soutěž, i když jsem měl před termínem konání soutěže odjeto daleko více závodů, než někteří starší jezdci a spolujezdci, kteří právě na této „Bohemce“ startovali poprvé s mezinárodní licencí. Bohužel pro mne, se asi už tento sen, neuskuteční.“

„Děkuji tímto všem, kteří mi doposud pomáhali a pomáhají.“ 

Dosavadní úspěchy
2003 – 7. místo absolutně ve třídě SA1 v ČMPR
2. místo v anketě OBJEV ROKU 2003 (jezdec Jakub Jelínek)

2004 – vítěz třídy SA2 v ČMPR (jezdec Václav Dunovský)

2005 – vítěz třídy SA2 v ČMPR (jezdec Václav Dunovský)
3. místo absolutně ve třídě Junior 2000 v MČR ve sprintrally (jezdec David Tomek)

2006 – mistr třídy A6 v MMČR
3. místo absolutně ve třídě Junior 2000 v MMČR (jezdec David Tomek)
2. místo absolutně na Mikulás rally Vezsprém (HU) (jezdec Michal Riečica)